1. pl
  2. en
  3. hu
  4. sk
  5. cs

Vyberte jazyk:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Móric August Beňovský (polský.: Maurycy August Beniowski, uherský.: Benyovszky Móric) - cestovatel, voják, výtržník, první král Madagaskaru. Věhlas poskytli mu osobní poznámky a Deník, na jehož základě v roce 1790 byla v Londýně vydána kniha „Memoirs and Travels“, která  se rychle stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků. Jeho deník cestování po Severním Pacifiku byl cenným zdrojem informací pro velké námořníky např. Jamesa Cooka a Jean La Perouse. Jeho národnost je sporná jako mnoha vyhlášených Slováků. Jako člen šlechty oficiálně používal maďarský jazyk a existují zdroje, které svědčí o tom, že používal také jazyka/dialektu slovenského. Lze tedy předpokládat, že byl Slovák žijícív území Maďarského království. Móric A. Beňovský se narodil v roce 1746 ve Vrbovém (dnešní Slovensko). Tehdy bylo to území Uherského království od počátku moci Marie Terezie z Habsburgu. Měl velkou rodinu (13 sourozenců, včetně nevlastních), vyživovanou otcem Samuelem Beňovským, plukovníkem maďarských  hsarů  , a matkou Annou Różou, která pocházela z bohaté rodiny Révayů. Ve věku 15 let vstoupil do armády. Jeho problémy ze zákonem začaly o několik let později, po smrti rodičů, kdy začal boj mezi nevlastními sourozenci o majetek po matce. Podle pramenů nalezených v jeho poznámkách v té době bojoval v rakouské armádě za Slezsko, ale to mu nebránilo v tom, aby v roce 1765 vedl konflikt se svou rodinou a zabavil část majetku své matky, za což byl obviněn u soudu. Aby nebyl odsouzen, uprchl se svou ženou Annou Z. Horsch do Polska, kde se 20. května 1768 oženili na vesnici Wielkanoc poblíž Miechowa. Věděl, že podle maďarského práva każdy, kdo se nedostaví před soud a odjede ze země, bude po návratu okamžitě zatčen bez soudního rozhodnutí. Uvědomil si, že se už nikdy nevráti do své vlasti. V té době bylo území Polska (tehdy Rzeczpospolita I.) v nebezpečí. Polská šlechta na obranu nezávislosti vytvořila v roce 1768 Barskou Konfederaci namířenou proti králi Stanisławowi A. Poniatowskému a podpůrným ruským jednotkám. Konfederace vyhlásila válku Rusku a bojovala o obranu území Polské republiky, včetně měst: Kraków, Jasna Góra, Lanckorona nebo Rzeszów. Boj proti ruským a královským armádám pokračoval více než čtyři roky a bojovalo tam až 100 000 lidí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V roce 1772 došlo k prvnímu rozdělení Polska na základě dohody mezi Ruským impérium, Habsburskou monarchií a Pruskem. 2. Mapa První dělení Polska Jak vyplývá z poznámek Mórice Beňovského vstoupil do Konfederace a tam bojoval, co způsobilo jeho zajetí ti Rusy, kteří ho poslali na Kazan. Pak pokusil se utéct, bohužel byl zase zajat v Bolšereck  na Kamčatce. Začal tehdy připravovat plán dalšího útěku a spiknutí, díky kterému se mu a dalším vyhnancům podařilo ovládnout osadu a galletu „Svatý Petr a Pavel“ - malou plachetnici a veslici s 96 lidmi na palubě, z toho 9 ženami. Beňovský na stěžni pověsil dvě vlajky: Rzeczpospolite a Maďarského království.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Uprchlíci hledali správnou cestu do Evropy a vybrali si ji přes Pacifik a Severní ledový oceán, a pak se přesunuli na jih. Tak začalo velké mořské dobrodružství. Společně objevili několik ostrovů v aleutském souostroví a Móric August Beňovský popsal celou cestu ve svém Deníku. Popisoval plavbu kolem malých japonských ostrovů v souostroví Riukiu nebo ostrova Formosa (Tchaj-wan). Únik z konců Sibiře však končí rozpadem lodi „Svatý Petr a Pavel“ v Macau. V kronikách francouzských kolonistů Macau byl popsán příjezd Beňovského a jeho společníků jako trosečníci na dřevěnémo pontonu pod vlajkami Maďarska a Rzeczpospolite. Protože trosečníci neměli lodě, museli zůstat v Macau a M. Beňovský se tam stal předmětem zájmu Francouzů. Francouzi, zvědaví na příběh slovensko-uherského uprchlíka, navrhují mu cestu do Paříže, v případě jestli by jim pomohl při kolonizaci ostrova Madagaskaru. Francouzský král mu přidělil skupinu vojáků, zbraň a doplňky nutné do vybudování kolonie. 14. února 1774 loď s Móricem Beňovským vstoupila do Antongila zátoky na Madagaskaru. Tam začal stavět základnu Luisburg (na počest francouzského krále), avšak podmínky tam byly velmi obtížné: klima, nemoc a boj jednotlivých kmenů proti Francouzům - ty věci způsobily závislost Luisburga od ostrova dříve kolonizováneho Réunionu, který se nachází na východ od Madagaskaru. Beňovskému se podařilo navzdory těžkostem a opozici guvernéra Réunionu poprvé v historii v roce 1776 sjednotit celý ostrov Madagaskar, za což mu v díkůvzdání dali titul ampasakabé - král. Místní obyvatelé se chtěli osamostatnit od Francouzů, ale M. Beňovský je přesvědčil, že problémem je pouze guvernér Réunionu a ujistil je, že dostanou podporu od francouzské koruny a naváží spolupráci s Francií. Poté Móric Beňovský nechává ostrov bez krále a podruhé se vydá na cestu zpět na starý kontinent. M. Beňovský, jak slíbil, tak udělal a projednal v Paříži problém s guvernérem Réunionu a vyjednal podřízenost Madagaskaru pod jeho vedením pod francouzskou korunou, ale nakonec nedostal žádnou podporu. Když se královna Marie Teresie dozvěděla o jeho cestách, rozhodla se zrušit všechny obvinění proti němu a udělit mu titul hraběte a znak. Hrdý hrabě Beňovský si koupil  rezidenci v obci Beckovská Vieska a nějaký čas se věnoval klidnému životu se svou manželkou. Blízký nám už cestovatel a globetrotter seznamoval si s novými kamarády a přáteli, a mezi nimi byl i Benjamin Franklin, který byl tehdy velvyslancem Spojených států v Paříži. B. Franklin v Evropě měl jako hlavní úkol vyjednávání americké mírové smlouvy s Anglií. Následkem tohoto bylo podepsání v 1783 v Paříži Versailleského míru, který měl ukončit válku za nezávislost Spojených států. Móric Beňovský, známý ze své drzosti, skvělých vizí a zkušeností, chtěl v roce 1782 podpořit americkou armádu a odešel do USA, kde navrhl prezidentovi G. Washingtonovi, aby vytvořil Cizineckou Legii pro boj za nezávislost, ale setkání nepřineslo žádné výsledky. Nevzdal se a podepsal smlouvu s americkou společností o zahájení obchodování s Madagaskarem (pravděpodobně s otroky).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při této příležitosti M. Beňovský pluje směrem k „svému“ ostrovu, ale špatné počasí ho nutí na krátkou zastávku v Brazílii. Po devíti letech od posledního pobytu přichází náš hrdina na Madagaskar a domorodci vítají svého „krále“ s vyznamenáním. Beňovský okamžitě začal stavět základnu se jménem odkazujícím na jeho jméno - Mauritánie. 4. Mapa Madagaskaru v sedmnáctém století Když se Francouzi dozvěděli o návratu na ostrov a plánech cestovatele, obrácí se proti němu a začínají bojovat o území Madagaskaru. Obyvatelé v čele s jejich ampasakabe se dlouho bránili, ale neměli žádnou šanci proti francouzským  zbraním... a 23. května 1786 zasahuje jedna z raket Mórice Beňovského, a působí tím jeho smrt. Takhle se končí  nesmírně zajímavá historie slovensko-maďarských dobývání. Po jeho smrti, Madagaskar byl dobyt piráty, kteří nemilosrdně zneužívali domorodce a dělali z nich otroky. Natal  chaos a téměř po stu letech později, v 1883, Francouzi převzali plnou kontrolu nad ostrovem. Jak lze předpokládat, příběhy popsané v Deníku Mórice Beňovského jsou jeho vizí a vyprávěním, které n vždy byly pravdivé. Věřil však, že jeho příspěvek k popisu dobývaných nebo objevených zemí, které byly v té době vůbec neznámé, by přispěl ke zvýšení jeho pozice a získání laskavosti evropských králů, kteří by mu mohli poskytnout finanční prostředky pro armádu, zásoby a lodě potřebné k uskutečnění jeho snů o kolonizaci. Kromě inteligence, mazanosti a odvahy se vyznačoval také snadností v navazování kontaktů. Během svého pobytu v Londýně se stal přítelem Jeana Hyacinthe de Magellan, člena Britské královské společnosti. Jeho jméno není náhodné, protože Ferdinand Magellan byl jeho prapradědečkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po smrti M. Beňovského si Jean de Magellan ponechal své poznámky, které se rozhodl předat Williamu Nicholsonovi, aby je přeložil do angličtiny. Poprvé byly Memoriály Mórice Beňovského publikovány v roce 1790 v knize "Memoirs and Travels". 5. Titulní stránka knihy pt."Memoirs and Travels" Pouze 7 let později byla přeložena do polštiny, ale překladatel se pokusil přehnat interpretaci jeho historie a představil Beňovského jako Poláka. Příběh cestovatele inspirovala mnoho současných umělců a sám Juliusz Słowacki napsal báseň s názvem „Beniowski“, jejíž obsah se týkal Konfederace barů. Teprve po mnoha letech poznámky přeložil Edward Kajdański a byl to věrohodný překlad poznámek cestovatele, publikovaný v roce 1995. V době, kdy byla kniha poprvé vydána v Londýně, se v Maďarském království začala oživovat slovenská národní identita. 40 let před oficiální kodifikací slovenského jazyka (1848)přeložil Samuel Čerňanský „Memoirs and Travels” do slovenštiny.  V maďarštině vyšla kniha až v roce 1888 a překládal ji Móra Jókai, bohužel překlad obsahoval mnoho chyb. Historie Mórice Beňovského inspiruje umělce dodnes, a na základě toho bylo vytvořeno mnoho filmů a knih po celém světě. A já, jako námořník, mám k ní zvláštní sentiment, a můžu být hrdý na to, že můj krajan, jako první Evropan, popsal Sibiř, objevil region severního Yukonu, ostrovy Unimak a Okinawa a plaval vodami všech oceánů. Jeho postava může být jako příklad, že my občané Vyšehradské čtyřky jsme schopni dobývat velké vody a můžeme mít vliv na osudy světa jako cestovatele. A sám MB je hrdinou zároveň Slováků, Maďarů a Poláků

 

Móric August Beňovský - slovák (?) na širokých vodách

23 December 2019

Navštiv Visegrad coetus Association na:

 

 

 

 

 

wegry

 

 




Handlowa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PODPOR NÁS A POŠLI NÁM DAR

ČÍSLO ÚČTU:

PL 19 1600 1462 1828 2254 4000 0001