1. pl
  2. en
  3. hu
  4. sk
  5. cs

Vyberte jazyk:

Krvavá hraběnka - legenda o Alžbětě Báthoryové

Od smrti Alžběty Báthoryové uplynulo několik století, ale její historie stále vzbuzuje senzace a kontroverze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O jejích krutých činech vzniklo mnoho verzí a legend. Nějaký říkají, že aristokratka byla obětí spiknutí uspořádaného palatinem Jurajem VII Thurzo, který měla v úmyslu připravit A. Bathoryovou o silné postavení a převzít její majetek. V posledních letech se maďarští historici také pokusili dokázat, že hraběnka nikdy nemučila, ale uzdravovala těžce nemocné lidi. Žádný z očitých svědků  se však nezminňoval o léčebných postupech, ale mluvili pouze o útlaku a mučednictví. Tedy,  jaká je historická pravda o Alžbětě Báthoryové? Historici by měli  toto téma stále studovat a zkoumat tajemství mimořádně zajímavého a komplikovaného kmenu.

 

V tuto chvíli si promluvme o „legendě o krvavé hraběnce”.

Alžběta Báthoryová, narozena v roce 1560, byla neteří polského krále a prince Sedmihradska - Štěpána Báthoryeho. Její otec, Jiří Báthory, byl pastorem a matka- Anna Báthory byla blízko ve vztahu k jejímu manželovi, Jiřímu; byla sestrou krále Štěpána Báthoryho, který také když se její dcera zabývala semagií a čarodějnictvím. Ve věku sotva 17 let, 8. května roku 1575 se hraběnka ve Vranově provdala za hlavního kapitána maďarské armády Františka Nádasdy, který pocházel z aristokratických rodin. Manželé získali mimo jiné mnoho zemí a mjetku: hrady ve Vranově a Devinu, a taky paláce v Bratislavě a ve Vídni.

V letech, v nichž žili, dominovala úzkost, devastace a požáry, a pokračující patnáctiletá válka (1590 - 1605) proti Turkům. Vypálené vesnice, sirotci a slzy byly obrazem období, ve kterém Alžběta Báthoryová „vstoupila na pódium“. Její nelidské zločiny pouze zvýšily utrpení místního obyvatelstva. Ty časy se staly výjimečně „ příznivé“ pro její činy. Mezi její oběti patřili sirotci, o které nikdo nepožádal, nebo pohřešované dívky z buržoazních rodin, které vydali rodiče do jejích  hradů pro řádnou výchovu. "Krvavá hraběnka" často cestovala, díky čemuž získala další oběti. Její přítomnost na daném místě znamenala pro každou dívky nebo mladé ženy nebezpečí smrti. Její strážci lákali, unesli a kupovali panny, které později ukončily svůj život v alžbětinských rukou. Některé z nich byly umístěny v tajné místnosti/komoře jejich hradů, kde vězni čekali na vlastní smutný konec. Stalo se to vždy, když se Alžběta Báthoryová objevila. Jak se říká zdroje, „krvavá hraběnka“ prováděla mučení, které se stalo jakýmsi tajemstvím přes více než čtvrt století v letech 1585-1610. Nezapomeňme také o tom, že mezitím měla pět dětí a její manžel František Nádasdy  si byl  plně vědom jejích činů. Začátek konce operací Alžběty Báthoryová se konal v prosinci 1610, když maďarský palatin (místní úředník s určitým soudním) Juraj VII. Turzo nečekaně přišel navštívit hrad Čachtice, kde  zastihl Hraběnku „při činu“ mučení siroty. Potvrdila se tedy krutost aristokratky. Okamžitě vydal slovní rozkaz, že její hrad v Čachticích se stane jejím celoživotním vězením. 2. ledna 1611 Juraj VII. Turzo zahájil v Bytči soudní řízení týkající se mučení Alžběty Báthoryová.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Soud měl 24 osob a bylo vyslechnuto asi 200 svědků. Z jejich prohlášení ukázalo se, že „krvavá hraběnka“ své obětí šlehala do krve, bila lopatami, vkládala do vagíny ohnivou železnou tyč a  topila nahé ženy v ledové vodě. Jeden ze svědků, Ján Kun, řekl: „Slyšel jsem, že vložila dívky do vany horkou vodou, rvala svaly ze zad a překrucovala ruce v kloubech. “ obyvatelka města Sárvár řekla, že „Alžběta Báthoryová  vkládala svým obětemmi jehly pod nehty a potom  přikládala k jejich tělům horké klíče“, Benedikt Deso, dvorní soudce města Sárvár představil svůj příběh, jehož byl očitým svědkem. Podle něho "Krvavá hraběnka" svlékla oběť do naha a bodla nožem do ruky a pálila ji svíčkou, dokud neumřeli. Panny musely stát před ní nahé. vlastnoručně je bičovala e a hladovila je, a taky jim olupovala část těla, které oběť musela jíst. Podle nalezeného soukromého sčítání lidu, které sepsala aristokratka, bylo zavražděno až 650 obětí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Alžběta Báthoryová nikdy nestála před soudem a zemřela ve věku 53 let po třech letech vězení v malé komnatě, kde k ní měli přístup tři strážci a starší žena, která jí přinášela jídlo. Zemřela 21. srpna 1614 za tmy a byla pohřbena čtyři dny později v Čachtickém kostele. Podrobnější informace o její smrti mohou být nalezeny v dopise olomouckého biskupa Stanislava Thurzo z 25. srpna 1614, adresovaný Jurajovi VII. Turzo: „Večer si stěžovala stráži, že měla studené ruce. Polštář, který obvykle měla pod hlavou, si v noci dala pod nohy. Říká se, že se dychtivě modlila a zpívala. Možná, že pár hodin před smrtí  se u ní za její oběti a její činy probudila jiskra lítosti. “

Jozef Kočiš (1928–2013), uznávaný slovenský historik a archivář, provedl výzkum o zdravotním stavu a zdravém zdraví Alžběta Báthoryová a na základě shromážděných údajů dokumentace jasně potvrdil odpovědnost hraběnky za mučení.

 

23 December 2019

Navštiv Visegrad coetus Association na:

 

 

 

 

 

wegry

 

 




Handlowa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PODPOR NÁS A POŠLI NÁM DAR

ČÍSLO ÚČTU:

PL 19 1600 1462 1828 2254 4000 0001